ODEMYKÁM SKRYTOU PRAVDU A POSVÁTNÁ TAJEMSTVÍ POSELSTVÍ DUŠE UKRYTÁ VE VAŠEM SRDCI. MÁM DAR JASNOZŘIVOSTI, JASNOCÍTĚNÍ, JASNOVĚDĚNÍ. DAR SVĚTELNÉ ŘEČI.

Jsem šťastná protože plním své poslání. Mé poslání je předávat lidem správné, potřebné IN-FORMACE, na jejich transformační cestě k nelezení sebe samých uvnitř svých srdcí. 

Mé poslání je mou prací. Mám nejlepšího zaměstnavatele v celém nekonečném Vesmíru, na světě.  Mám štěstí, protože tím šéfem, není nikdo jiný, než Stvořitel sám. 

TRANSFORMACE ZE TŘETÍ, DO PÁTÉ DIMENZE, MI OTEVŘELA DVEŘE DO ZCELA NOVÉHO, VĚDOMÉHO, ŠŤASTNÉHO, SVOBODNÉHO ŽIVOTA. NALEZLA JSEM OPĚT SVÉ DARY, PŘIJALA NAZPĚT VŠECHNA SVÁ ZASVĚCENÍ. POZNALA JSEM, KÝM VŠÍM A ČÍM JSEM, NEJSEM. PROPOJENÁ S MATKOU ZEMÍ, UKOTVENA VE SVÉM STŘEDU, NAPOJENA NA SVÉ JÁ A NA VESMÍR, NYNÍ KRÁČÍM ŠŤASTNĚ PO MÉ CESTĚ JMÉNEM ŽIVOT A PLNÍM SVÉ POSLÁNÍ.

Jako malá jsem se cítila tou nejopuštěnější holčičkou na světě. Nerozuměla jsem, proč žiju v rodině, kde nepatřím a mám rodiče, kteří nejsou mými pravými rodiči. Vnímala jsem jemnohmotný svět i to, že jsem jiná. Vůbec jsem nechápala, proč tady mám žít a být. Nemilovaná, nechtěná, opuštěná, nemám domov, místo kam patřím.

Škola byla nuda. Okolo mne se dělo příliš mnoho věcí, než aby čmrkání na tabuli vzbudilo mou pozornost. Ve druhé třídě jsem dostala poznámku, za falšování podpisu ke splněnému domácímu úkolu, který jsem neudělala. Považovala jsem to za zbytečné. 

V první třídě si mne vybrala pod svá křídla trenérka sportovní gymnastiky, účastnice olympiády-Adolfína Táčová. Splnilo se mi tak přání. Chtěla jsem všechno umět. Být nejlepší a vyhrávat (první místo, krajský přebor). Protože pak, si mne třeba někdo všimne a bude mít rád. Psychickou bolest jsem vyměnila za fyzickou. Vydržela jsem to osm let. Přišlo zlomové období, kdy jsem už dál nechtěla.

Zvládat vrcholově trénovat, školu, domácí práce. Dětství mi uteklo, nebylo pro něj v mém životě místo. To rané, jsem si příliš nevybavovala. Jen občas probleskla vzpomínka na zavřený pokoj, krajíc chleba a vodu, neláska, fyzický teror sourozence, žádné zastání, opuštěnost. Strach. Vše bylo pečlivě zameteno do podvědomí. Zpětně jsem prozřela, kolik mi toho bylo naloženo.

První setkání s Bohem

Po rozvodu rodičů přišlo období, kdy jsem začala poznávat „spirituální svět“. Aniž bych sama chtěla. Matka se rozhodla dát na tuto dráhu. Četla jsem nejrůznější knížky, vykládala tarotové karty, numerologické rozbory. Vše mi přišlo důvěrně známé, samozřejmé. Přesto jsem tomu nevěnovala pozornost. 

V šestnácti letech jsem prošla několikátou regresí pod matčiným vedením. Aniž bych si toho byla vědoma, regrese byla pro mě zcela osudová. Během ní, jsem se vrátila do Egypta. Oděna v obřadním zlatém oblečení, s čelenkou se zlatými kobrami jsem ukládala posvátné desky do jeskyně na tajné místo. Při odchodu, jsem byla postřelena otráveným šípem. Prožití umírání a setkání s Bohem ve mne zanechalo nezapomenutelný hluboký prožitek. Mnohé se tak, ve mne otevřelo. 

Opět jsem to uklidila ve své mysli do šuplíku byla to minulost, žiješ teď. Čas od času se přeci jen obrázek mne samotné jedoucí na kočáře s jedním mužem po mém boku a také těch, kteří mne postřelili oděných v černých hábitech vrátil. Kým jsem byla, proč se to vše událo, mi zůstalo utajeno takřka 20let.  

Od té doby jsem byla velmi intuitivní. Aktivovala se mi jasnozřivost, aniž bych si byla vědoma. Oproti mým vrstevníkům, jsem si připadala v mnohém zcela odlišná. Musela jsem záhy řešit problémy, starosti dospělých, procházela těžkými zkouškami. 

Zachraň si život holka

Čím více jsem byla svědkem, jak vypadá „duchovno“ díky matce, tím více jsem si byla jistá, že pro něj, v mém životě „nikdy“ nebude místo. Neustálé se stěhování z místa na místo, existenční problémy, nemít na jídlo, dluhy. Stále stejná písnička od rozvodu rodičů.

Na pubertu prostor nebyl. Zapadnout se mi nedařilo. Nejraději jsem byla sama se sebou, ve svém světě. Přesto. Zastávala jsem se „slabších“ a hájila „pravdu“. Bytostně jsem vnímala a nenáviděla nespravedlnost, uvnitř sebe samé jsem cítila, když lidé říkají lež. Co na srdci, to na jazyku pro mne bylo více než výstižné. 

Matčin pád do temnoty a psychický, krutý každodenní teror, vydírání o peníze, byly časem zcela neúnosné. Vše schováno do duchovních pravd, skrytých za výhružkami, strašením a vynucováním si mojí jasnozřivosti.

Matka mne nazývala hnusným, odporným, zrůdným hyenickým stvořením, kterému přála ze srdce jen to nejhorší. Můj život, každodenní rutina, byl jeden velký strach. Kladla jsem si otázku, jak vůbec Bůh mohl dopustit, aby člověk jako já, když je tak hrozný a odporný, nesoucí vinu za všechno, mohl přijít na svět. Kromě matky, mne psychicky začal deptat, týrat i dlouholetý partner. Který, jak už to bývá svůj teror stále stupňoval.

 Dostala jsem se do bodu, kdy jsem uvěřila, že můžu za všechno všech. Že můj život musí být utrpení. Že si v životě nezasloužím nic hezkého, ani to, aby mne měl někdo rád, natož miloval. 

Uvnitř sebe jsem vnímala, že tohle dlouho nevydržím. Věděla jsem, že se musím zachránit. Se svou matkou jsem se přestala stýkat. Její „schopnosti“ se začaly ztrácet. Matka začala padat do temnoty ještě hlouběji. Fakt, že se mne zřekla, mi přinesl pocit štěstí a neskonalou úlevu. Jednoho dne jsem v sobě našla sílu a odvahu jít svým životem po nějakou dobu sama.

Poprvé v mém životě jsem se zachránila tím, že jsem se s matkou zcela přestala stýkat. 

Podruhé, že jsem odešla od dlouholetého partnera. 

Hra na schovku 

Začala jsem žít svou prací. A má práce byl můj život. Daleko od všeho duchovního. Farmacie mi přinášela seberealizaci a mylně jsem se domnívala, že je to moje cesta, kde chci dělat kariéru. Bylo to také období, kdy jsem hledala své ztracené sebevědomí, léčila své rány. Aniž, bych si toho byla vědoma, byla to doba, kdy jsem utíkala a schovávala se, sama před sebou. 

Sem tam, „samo od sebe“ se mi v životě odehrálo něco zvláštního. V noci jsem slyšela zvonit zvony. Nikdo jiný je neslyšel. Přicházely ke mne jiné entity, které mi říkaly, kdo jsem. Jasnozřivost sílila, ruku v ruce také tím má senzitivita. Začala jsem si klást otázky a „opatrně, po špičkách“ hledat odpovědi.  

Stále jsem byla schovaná za svou pozici a nehodlala jsem na tom nic měnit. Měla jsem práci jako všichni ostatní. Tak to přeci má být. Že hraju schovku sama se sebou, před sebou. Jsem neviděla. Vzpomínky na temnou matku mne udržovaly stále v nepřekonatelné vzdálenosti od sebe samé.

Jak se říká, i tak bývá. Sami před sebou nikdy neutečete. 

Citlivost, jasnozřivost, četla jsem záměry jiných lidí. Vše gradovalo. Bytostně jsem si začala uvědomovat, že mé tělo, ale i já už takhle dál nemůžeme. 

Zastav se a zachraň se znovu

Musíš se zachránit, slyšela jsem čím dál hlasitěji svůj vnitřní hlas. Potřebovala jsem si odpočinou. Tělo bylo zcela vyčerpané, stejně jako já. Být jen sama se sebou, od všeho a všech těch korporátních lží, zbytečností a  nesmyslů. Udělat si odstup. Jednoho dne jsem vstala a věděla, bytostně vnímala, že už takhle dál nemůžu. Ze dne na den, jsem všeho nechala. „Jen na chvilku, mám nějaké plány. Uvidím, jak se to vyvrbí“, říkala jsem si.   

Když chcete Boha rozesmát, řekněte mu své plány. Říká se. Svatá pravda. Bůh má plány s Vámi, ne Vy sním. 

Seděla jsem v kuchyni na židli, doslova zírajíc na jasan na zahradě. Svým vnitřním zrakem jsem viděla, jak vše uvnitř mne samotné začalo zářit jasným světlem. Ocitla jsem se opět ve známé jeskyni, na tajném místě a vytahovala jsem ze skály ukryté posvátné desky. Začaly zářit jasným Zlatým světlem a já v nich začala číst. Poprvé, jsem bytostně ve svém srdci vnímala bezpodmínečnou lásku. Zaplavil mne pocit štěstí a bezpečí. 

Poprvé od první třídy, kdy jsem začala podávat výkony jsem si dovolila zpomalovat.

Pár týdnů poté, se ve mně rozsvítilo, zcela náhle a nečekaně, vše podruhé. Svítící zlaté Světlo mne celou prozářilo. Ozvalo se ve mně: „Věříš mi?“. Zaskočena, co se děje, kdo se ptá a kde se to vzalo. Mlčela jsem. „Věříš mi?“ zaznělo znovu. Došlo mi, že se ptal Bůh sám. 

„Ano věřím“. Odpověděla jsem svým srdcem. „Nech se vést hlasem svého srdce“, zněla odpověď. 

Když k Vám promlouvá Bůh sám, je to nepopsatelný a nepřenosný prožitek. Je to nekonečná bezpodmínečná Láska, štěstí, bezpečí. Stalo se, že jsem hlasu svého srdce začala naslouchat, nechala jsem se jím vést. A poprvé v životě jsem se zcela zastavila. 

 

Tak to všechno začalo. Transformační období

Dvě moje psí nejvěrnější přítelkyně, parťačky v začaly chovat prazvláštně. Zajdu si na odblok. Když pořeším sebe, vyřeším i je. Říkala jsem si. Aniž bych tušila, tak to vše začalo. 

Během sezení, jsem postupně zjišťovala, rovzpomínala, kdo vlastně jsem. Vrátila jsem se do Egypta, abych pochopila, kým jsem byla. Co se odehrálo a proč jsem byla postřelena. Že jsem v minulé inkarnaci byla královnou, bohyní spravedlnosti An Maat Raa, jsem nahlas váhala vyslovit ještě rok poté. Tak hluboká byla bolest duše s tím spojena. 

 Pocity, že jsem v cizí rodině, kde nepatřím, které jsem měla celý život měly svůj důvod. Zjištění, že mou duši doslova ukradli, pro mé schopnosti ti, kteří nestojí ve Světle byl zcela osvobozující. Souhlasila jsem s inkarnací nejen proto, že jsem jako duše neviděla východisko a zapomenula jsem na pomoc Boha, ale také proto, že jsem zachránila někoho jiného, koho drželi jako rukojmí. 

Čím více jsem na sobě pracovala, tím více se mi odhalovalo. A tak jsem jednou seděla v kruhu Velkého Bílého Bratrstva a Sesterstva po boku Boha. Posvátnost tohoto okamžiku je pro mne nezapomenutelná. Že jsem na duchovní úrovni součástí tohoto uskupení, jsem tajila ještě dlouho. Pořád mi přesto scházely kostičky do mé skládanky. Nechápala jsem, proč já, k čemu mi to všechno ve své podstatě je? A co já s tím vším?    

Díky jednomu nepovedenému odbloku, jsem se dostala k jiné osobě. Během následujícího sezení jsem se plně propojila a zjistila, jak svět vypadá za oponou. 

Přišlo to samo od sebe. Potřeba jen tak být, nechat vše plynout. Potřeba spát, únava, houpající se svět pod nohama. Vlnící se stěny. Turbulentní odžívání karmy. Nemožnost hýbat vlastním tělem. Spousta aha momentů. Vše to přišlo, aniž bych si o to říkala. Informací, co se mnou děje a proč, bylo pramálo. Jednoho dne, jsem si sedla a vše začala psát. Zrodil se základ Transformačního klíče.

Do-vol si uletět a posbírej střípky své duše 

V hloubi svého srdce jsem si pomalu začala připouštět fakt, že vše, co se mi v životě dělo a odehrává, jsou světýlka na cestě, přivádějící mě ke mně samotné. Uvnitř sebe sama, jsem si uvědomovala, že na tu starou cestu se vrátit nechci, nemůžu. Není kam. Věděla jsem, že musím jít dál. I když jsem neměla nejmenší tušení, kam mne ta cesta zavede a co bude na jejím konci. 

Přestala jsem chtít věci řídit a mít je pod iluzí kontroly. Odevzdala jsem se Bohu, který se tak stal mým průvodcem. A začaly se dít věci. 

Procházela jsem minulými inkarnacemi, nalézala a skládala ztracené části své duše, které zůstaly odštěpeny a čekaly, než je očištěné opět přivedu v jeden celek. Cestovala jsem na jiné planety, navštěvovala jiné světy. Bylo mi odhaleno, jaká nejposvátnější tajemství střežím a chráním, jaké dary mám. Přijala jsem na duchovní úrovni všechna svá zasvěcení.  Opět jsem se stala i šamankou. Namísto prázdných míst s otazníky přicházely odpovědi. Střípky mého příběhu se začaly skládat dohromady. 

Prošla jsem své nejhlubší stíny, abych v nich nalezla nejkrásnější dary v podobě skrytých tajemství a odpovědí. Jednou z nich bylo odhalení, že matka během regrese, kterou mne provázela, se na mne napojila a veškeré své „schopnosti a dary“ čerpala ze mne a přeze-mne. Všechen ten strach a ta temnota, kterou jsem díky matce zažívala tolik let, mne měly držet daleko ode mne samotné, abych se opět nestala sama sebou. 

Bůh mne dovedl až na prvopočátek. Kdy na planetu Zemi vstoupily Temné síly od jinud. Z planety Lásky se stalo místo, kde vládnou obrácené hodnoty. Tedy neláska. Kdy lidé upadli do temnoty, ze které se nyní probouzíme. 

 Znovuprožití pádu Atlantidy, opětovné shledání s Thóvtem. Zpracovaní a narovnání událostí, vedoucí v minulosti k ukradení identity Bohyně Maat Raa, díky čemu od toho okamžiku „spravedlnost přestala být viděna a vnímána. Jak se říká, „Spravedlnost přestala existovat“. Prožití si všeho, i okamžiku, kdy a proč to všechno začalo, jsou Dary, které mi byly nápomocny vzpomenout si, kým vším, kdo ve své podstatě jsem (vědoma, že Bůh všechno jest). Vše začalo do sebe zapadat, dávat smysl. 

Nadechni se a sviť

Pochopila jsem smyls všech těch bolestí, které nyní dávají hloubku mému životu. Abych z absolutní Temnoty, nelásky mohla vyrůst a svítit. Bylo zcela nutné, aby se vše „staro-nové“ ve mne usadilo a naladilo na správné frekvence. Chvíli trvalo, než mi vlastně „došlo“, proč to vše. Vědoma si Daru, který mi byl tímto do života dán.

Rodiče mi dali jméno Marie, křtěná jsem Marie. A Bůh mi dal Jméno Miranlaja Al Mayeiara An Maat Raa.

Pak, jsem se prostě, a jedno-duše nadechla a začala zkušenosti, poznatky z mé transformační cesty, nejen ze Třetí do Páté dimenze sepisovat v Transformačním klíči a sdílet, předávat ve svých článcích, na „svém“ webu. Věřím, že předá přesně to správné a potřebné všem, kteří tápou ve tmě. Cítí se opuštěni, ztracení a nevědí kudy a jak dál, překvapeni, co se jim to v tom životě zcela náhle, ne-čekaně samo od sebe, začalo dít. 

In-FORMACE psané Světelnou řečí v Transformační klíči Vám odemknou cestu k nalezení sebe samých uvnitř svých srdcí. 

Close Menu